O mně

Jmenuji se Jan Šrajer a je mi 37 let. Pocházím z Liberce. Po trochu delší době jsem na FF ZČU v Plzni dokončil bakalářský obor Humanistika. Ve volném čase hojně navštěvuji divadlo. Nejvíce se zajímám o činohru a muzikál, balet jsem dříve moc nemusel, ale od nástupu Aleny Peškové na místo šéfky baletu v roce 2010 jsem změnil názor a nyní jsem velkým milovníkem baletu, zejména libereckého a dále nejvíce pražského Národního divadla (pro neznalé - Národní divadlo je také v Brně a v Ostravě pod delším názvem Národní divadlo moravskoslezské). O divadlo mám velký zájem už více než 20 let. Podle mě kouzlo divadla spočívá v tom, že každé představení je trochu jiné. Film je stále stejný - to ale není možné na prknech, která - snad - znamenají svět. Od března 2018 do srpna 2019 jsem pracoval jako kulisák v libereckém Malém divadle F. X. Šaldy. Od ledna 2020 jsem se do divadla vrátil, tentokrát na pozici preventivní požární hlídka. Nakonec jsem se dočkal a po třech letech jsem se v říjnu 2022 vrátil na pozici kulisáka (chcete-li, tak správně to je stavěč scénických dekorací). Od ledna 2026 pracuji opět na jiné pozici v divadle, tentokrát dělám kustoda orchestru, příprava sezení pro hudebníky (takže stojánky na noty včetně židlí dle plánků, máme několik různých posazů, součástí je i umístění not). Kromě libereckých hledišť jednou za čas navštívím pražská, nejčastěji Národní divadlo a Divadlo Kalich (v létě vždy Hvězdné léto pod Žižkovskou věží), někdy plzeňská a výjimečně i další, nejvíce brněnská.

Rád si také přečtu zajímavou knihu. Pokud je veršovaná, tak čtu jen drama (např. Cyrano z Bergeracu). Ze sportů nejraději vyjedu na kolo a podnikám pěší výlety. Další mojí velmi oblíbenou činností je cestování. Je zajímavé poznávat nové země, památky, lidi nebo zvyky. Rád bych delší dobu žil v Austrálii. Kromě Antarktidy mě ale lákají i ostatní světadíly. V Evropě jsem navštívil už dost zemí, ale stále jich dost chybí. V květnu 2012 jsem strávil 5 dní v Istanbulu (včetně asijské části, malou část Asie jsem navštívil poprvé, ale to bylo jen na skok na pár hodin). Tři týdny v květnu 2017 jsem putoval po USA, kdy mi rodiči nabídli, zda nechci jet s nimi, což byla nabídka, která se neodmítá (můj brácha ji už několikrát odmítl, což nikdy nedokážu pochopit). Z Asie mě láká nejvíc Vietnam, Thajsko a Japonsko (můj spolužák ze SŠ je Vietnamec a 7 sezón byl u  nás v libereckém baletu Japonec, který je můj velký kamarád, Thajky zatím neznám). Každé léto jezdím k moři někam jinam (ale kdysi jsme s rodiči jezdili do Caorle v Itálii - na dohled přes moře od Bibione - a tam jsem byl asi 8x).

Vše co zhlédnu (filmy, seriály a jiné počiny), se co nejrychleji snažím ohodnotit na ČSFD.cz. Vedu si také číslovaný seznam žádaných filmů, které třídím podle žánrů a roku vzniku (k prosinci 2025 má přes 220 položek); dále obsahuje i seznam seriálů a výběr herců/hereček a režisérů, někdy s uvedením konkrétních filmů. Velmi mám rád horory, ale musí jít o filmy, ve kterých je něco nadpřirozeného (film o člověku, který je masový vrah, pro mě horor rozhodně není, i když cílem hororu je vyvolat strach, případně napětí). Hranice mezi hororem a thrillerem je celkem tenká a podle mého osobního názoru spíš záleží na osobě režiséra, jak film pojme a za co ho bude vydávat. Více informací o filmech, seriálech a jiných počinech najdete na mém profilu na ČSFD.cz (nick noelcoward73 používám teď už prakticky všude).

Také poslouchám hudbu (především pop a jsem hodně zaměřen na zpěvačky, zejména z USA; zpěváky moc nevyhledávám a skupiny asi ještě méně. Už asi 10 let navštěvuji domovský festival Benátská! v Liberci. V létě 2018 jsem poprvé navštívil Colours of Ostrava hlavně kvůli britské zpěvačce Jessie J (ten rok jsem včetně Benátské! navštívil dalších 5 festivalů. Na Colours jsem se ještě vrátil v roce 2023. To samé léto jsem byl poprvé na zahraničním festivalu a to na MAD Cool Festival v Madridu kvůli americké zpěvačce Ava Max (trochu zklamáním bylo, že neměla kapelu, hudba se teda pouštěla jen ze záznamu, ale zase měla asi 4 tanečnice, kteří ji doplňovaly v téměř každé písničce, a samozřejmě zazněly všechny její známé hity). Občas navštěvuji United Islands of Prague, který je zdarma každé jaro (pokaždé pátek a sobota a ve čtvrtek je ještě klubová noc, ale tam jsem ještě nebyl). Na tomto festivalu vystupují až na výjimky pro mě neznámí umělci (což vítám podobně jako ve filmech, když vidím mně neznámé herečky a herce). V různých venkovních prostorech po Praze je hodně stageí, takže člověk si může vybírat (některé jsou i  blízko od sebe, třeba na Střeleckém ostrově jsou 2). V posledních letech bývá jedna stage vyhrazena pro zahraniční umělce ze stejné země (vím, že byla Velká Británie a Německo; dříve jsem slyšel i reggae kapelu z Afriky, ale ti byli samostatně). Kromě festivalů samozřejmě občas navštěvuji i samostatné koncerty. A samozřejmě občas také koncert kapely Diagnoza Exitus. Jejím frontmanem, skladatelem a textařem a hlavním zpěvákem je můj spolužák z VŠ. Hrají psychedellic rock, takže texty jsou často velmi zajímavé.

Dalším mým zájmem je pečení sladkých moučníků. Kromě několika kuchařek a časopisů na recepty většinou náhodně narážím na mobilu při procházení zpráv a ty zajímavé si ukládám do záložky Pečení (občas se mi hodně hromadí, nestíhám péct tak často, jak bych chtěl, nebo ne vždy se mi chce péct). Řekl bych, že už jsem zkušený, takže zvládám většinu receptů (ještě se teda musím naučit pracovat s cukrářským sáčkem). Kynutým věcem se zatím vyhýbám jako čert kříži (mám rád, když je to rychlé a ne abych čekal 2 hodiny než vykyne těsto). Recepty se mi většinou povedou, ale občas se stává, že v receptu je nějaká chyba a díky tomu není výsledek takový, jaký by měl být. Každý výtvor pak fotím a sdílím na svých sociálních sítích. Vaření mě nebaví. Výjimkou jsou Výborné lasagne, jak zní název receptu, který před pár lety objevil můj brácha. Jednou za čas je udělám a tento recept je v rodině oblíben. Ale i tak si občas ukládám i jednodušší slané recepty, abych někdy uměl i něco jiného (například už dvakrát jsem dělal jednoduché slané šneky z listového těsta, které občas připravuje brácha, a na obou akcích sklidily velký úspěch). Listové těsto je nejlepší kupovat chlazené a zbalené na pečícím papíru, dost se tím ušetří čas.

V říjnu 2012 jsem se stal redaktorem NCIS fantasy web (nyní NCIS.cz). Tento „projekt“ jde nyní mimo mě (a jak můžete zjistit, už rozhodně není aktuální, takže zájemce o tento seriál odkážu na tyto své webovky, neboť NCIS stále tvoří asi většinu těchto webovek - viz horní lišta NCIS (Námořní vyšetřovací služba). Současně s tímto webem jsem začal budovat svůj web (viz níže). Byl jsem také redaktorem webu o Rizzoli & Isles (seriál byl ale již ukončen a web je nefunkční).

Ve volném čase také vytvářím prozatím stále „jen“ statické webové stránky. Začínal jsem na doméně druhého řádu Blgz.cz (služba byla ale 4. 11. 2016 ukončena) - měl jsem stránky o českém divadle a dále o seriálech McLeodovy dcery (australské drama o farmě Drovers Run, kterou po mnoha letech vedou ženy); Námořní vyšetřovací služba (NCIS); Rizzoli & Isles (již ukončený) a Mentalista (již ukončený) - všechny krimi USA. V roce 2014 jsem si postupně založil stránky na vlastní doméně. Jednalo se o NCIS-cze.cz (dříve NCIS-cz.cz, ale kvůli chybě, která bohužel nejde odstranit, jsem byl nucen web vystavět znova v červenci 2018), Divadlo-cz.cz a původní verzi Unitaria Liberec (stránky Náboženské společnosti českých unitářů Unitaria Liberec). V roce 2015 jsem začal vytvářet osobní web Jansrajer.cz, ale bohužel kvůli další chybě jsem nucen ho od března 2021 budovat znovu. Na podzim roku 2021 jsem všechny své webové projekty sjednotil do osobního webu, kde jsem změnil i grafiku.

Oblíbené citáty a motta:

„Štěstí nespočívá v dosažení nějakého cíle. Štěstí znamená neustále za cílem jít.“ (Inguar Kamprad, zakladatel firmy IKEA)

„Kdyby tak šel čas zastavit. Na chvíli vrátit zpět. Myslíte, že to jde?“ (muzikál Pokrevní bratři)

„Semper fidelis“ (Vždy věrný, také Semper fi) - motto Námořní pěchoty USA (United states marine corps, USMC, mariňáci)